Takže, pokusím se vám přiblížit, jak to vypadalo, když jsem začínal s rychlostní kanoistikou a vůbec se sportem.
Na nymburském vesláku jsem se prvně objevil v září v roce 2002. Hned první den nás chtěl trenér zasvětit a tak pověřil Pavla Davídka, tehdy ještě dorostence, aby nám novým ukázal základy pádlování a tak dále. Chvíli jsme pádlovali jen tak na suchu a potom jsme šli na vodu na kajak. Chtělo se po nás jen nasednout do lodě a zatímco nás někdo držel, zkoušeli jsme pádlovat na vodě a snažit se udržet na lodi, což na rychlostní lodi neni lehké, jsou to vratké lodě a snadno se z nich vypadne. Měl jsem z toho hrůzu protože jsem se na tom klátil a nebyl jsem stabilní a nechtěl spadnout. Později jsme už začínali na vodě jezdit bez pomoci druhých a ujala se nás Eva Hrubá, která nás trenovala až do doby, kdy jsme přešli pod dozor hlavního trenera Josefa Fuksy. Kajak mi neseděl a pořád jsem padal, ale když jsem se naučil na kanoi, tak to bylo mnohem lepší a mohl jsem se začít starat o to, jak trenuju a už ne o to, abych se vůbec na lodi udržel.
Poprvé na kanoi: 6.6.2003